Kariéra po NBA

Po ukončení hráčské kariéry, Cousy vydal autobiografickou knihu, "Basketbal is my life" (Basketbal je můj život) a ve stejném roce, tedy 1963, se stal trenérem bostonské univerzity. Během šestiletého trénování, měl s týmem rekordní bilanci 117 výher a 38 porážek a dvakrát byl jmenován nejlepším trenérem státu Nová Anglie. Cousy dovedl Eagles také k několika účastem v National Invitation Tournamentu. Po šesti letech ho ale univerzitní basketbal začal nudit, a tak zkusil štěstí na lavičce Cincinnati Royals, za které válel "The Big O" (Oscar Robertson). Později o tomto angažmá pronesl: "Dělal jsem to jen pro peníze. Dostal jsem nabídku, který nešla odmítnout." Roku 1971, se jednačtyřicetiletý Cousy na okamžik vrátil do NBA, aby zvýšil prodej vstupenek. I přesto, že zaznamenal, během 34 minut v sedmi utkáních, pouze 5 bodů, prodej vstupenek vzrostl o 70 procent. V roce 1973, se na na jedinou sezónu, znovu posadil na lavičku Royals. Později se stal také komisařem americké fotbalové ligy (American Soccer League) a od roku 1980 působil jako spolukomentátor ve vysílání Celtics. V roce 1993 si zahrál mini roli ve filmu "Blue Chips", po boku slavného herce, Nicka Nolteho. Dnes je Bob Cousy expertem Celtics a občasně se objeví také ve vysílání s Mikem Gormanem a svým bývalým spoluhráčem, Tomem Heinsohnem.

Osobní život

Cousy se v roce 1950 oženil se svou univerzitní láskou, Missie Ritterbusch. Žijí spolu dodnes ve Worcesteru a mají dvě dcery.

Cousy byl znám svým anti-rasistickým postojem. V roce 1950, kdy měli Celtics hrát v Charlotte (kde nebyli černoši ještě zrovnoprávněni), cestoval s týmem také první draftovaný afroameričan v NBA, Chuck Cooper. Cooperovi byl odepřen hotelový pokoj a Cousy, místo aby si pokoj vzal, jel spolu s Cooperem nočním vlakem. Svůj zážitek, kdy Cooper musel použít záchody pro černochy, zatímco jeho bílý spoluhráč záchody pro bílé, popsal Cousy později, jako nejostudnější zážitek v životě.

Cousy se také horoucně zastával svého spoluhráče, Billa Russela, který byl často terčem rasistických útoků.
"Cooz" se také stal velmi blízkým přítelem Reda Auerbacha a byl jedním z mála, kdo ho mohl oslovovat jeho pravým křestním jménem, Arnold.

Odkaz

V roce 1954 nebyl v NBA žádný minimální plat, žádné bonusy a platy se pohybovaly kolem 8000 dolarů za sezónu. Cousy proto vytvořil Národní hráčskou asociaci, ve které působil jako prezident 4 roky.

Během kariéry vyhrál velký počet cen a ocenění, svou atraktivní a v té době nezvyklou hrou navždy změnil hru moderního rozehrávače, kterou si potom osvojili hráči jako Magic Johnson nebo Pete Maravich.

Cousy je jedním z pěti point guardů, kteří kdy dokázali vyhrát cenu pro nejužitečnějšího hráče sezóny. V roce 1971 byl zvolen do basketbalové Síně slávy a jeho číslo 14 bylo vyvěšeno ke stropu bostonské arény. Jeho středoškolské číslo 17 bylo z týmu Holly Cross Crusaders vyřazeno v roce 2008. Roku 2006 ho televize ESPN vyhlásila jako 5. nejlepšího středního rozehrávače v historii.

O Robertu Cousym kdysi jeden slavný redaktor napsal: "Dr. Naismith sice basketbal vymyslel, ale Bob Cousy ho přeměnil v umění."