Draymonda Greena, sedmadvacetiletého univerzála z Golden State, se už několik let drží pověst nevyzpytatelného problémisty. Kdo by se také divil? Hádky s trenérem, rvačky v baru, kontroverzní fotky na sociálních sítích... Jde vůbec takovému hráči domluvit? Recept existuje, nezvládne jej však jen tak někdo.

Toho muže musíte buď milovat, anebo nenávidět. Neexistuje střední cesta.

Fanoušci Warriors na Greena většinou nedají dopustit. Proč? Univerzálnějších hráčů v NBA moc není, Golden State z něj taky rok od roku tahají jen to nejlepší, co může nabídnout. Spolehlivost v defenzívě, variabilitu v ofenzívě, herní nesobeckost. Výsledkem jsou už dva prsteny pro vítěze, dvojnásobná účast v All-Star Game a nově i ocenění pro nejlepšího obranáře.

Funguje to však i opačně, zbytek ligy by mohl povídat...

Z průšvihu do průšvihu

Pamatujete si například na Draymondův střet s LeBronem Jamesem v play-off 2016? Těžko říct, v kom vidět hlavního viníka, faktem však je, že v životní formě hrající Green byl posléze vyloučen a dostal stopku na další utkání. Warriors prohráli, soupeře výhra nakopla a výsledkem byl legendární obrat. Pokud mu náročnější fanoušci z Oaklandu něco vyčítají, pak je to právě tento zkrat.

Nebo - slyšeli jste o neshodách s koučem Stevem Kerrem? Není tajemstvím, že ačkoli jedenapadesátiletý trenér většinou vystupuje jako gentleman s nadhledem, v některých chvílích ho jeho svěřenec často rozpaluje do běla.

Poslední incident se odehrál v únoru, kdy po obdržení technické chyby křičel Green na Kerra s takovou vervou, že ho museli držet tři spoluhráči. „Bavili jsme se jen o tom, jak se chovat k rozhodčím, bude to v pořádku,“ usmál se později Kerr a smetl situaci ze stolu.

Už jsme zmínili i rvačky ve společnosti či ony kontroverzní fotografie, Green zkrátka jedná dříve, než myslí. Existuje však příběh, jenž ukazuje, kterak i zlobivé dítě z Golden State zůstalo stát pouze s otevřenými ústy.

Tim Duncan? To je mi jedno

„Když jsem hrál v lize první rok, tak nějak jsem provokoval všechny kolem sebe. Bylo mi to jedno,“ usmál se Draymond při nedávném vyprávění. „Jednou jsme hráli proti Spurs a já jsem se dostal do potyčky s někým z jejich týmu, už ani nevím, kdo to byl. Bylo to dost emotivní.

Spurs pak vystřídali a já jsem najednou bránil Tima Duncana. Bylo mi fuk, že je to on, a začal jsem provokovat i jeho. Mluvil jsem na něj pořád dokola. On se na mě ale pořád jenom díval, vůbec nereagoval. Mluvil jsem do něj samé blbosti a on mě prostě jenom sledoval.“

Klasický Tim Duncan, chce se podotknout. Tichý zabiják, který toho nikdy moc nenamluvil, a patřil mezi vzácné basketbalové dobráky. Věděl, jak zvládat velké situace, uměl si poradit nejen s drzými mladíky. Jako by tehdy tušil, že k umlčení Greena nebude potřebovat ani jedno slovo.

„Pořád jen zíral. A tehdy mi to došlo,“ popisuje Green. „Tohle může být naposledy v kariéře, co se s ním bavím. Uvědomil jsem si, že buď mi neodpoví, protože ke mně nechová žádný respekt, nebo to zkrátka nemá zapotřebí. Možná obojí.

A tak to bylo naposled, co jsem se k němu takhle choval,“ uzavřel Green svou příhodu

Mluviti stříbro

„Byl to prostě Tim. Pro Spurs i pro hru samotnou toho tolik znamenal, jen se podívejte, kolik práce za ty roky odvedl,“ vysekl legendě dodatečnou poklonu. „Je středobod toho nejlepšího, co Spurs lize nabídli, a oni toho předvedli dost. Pravděpodobně je i nejlepší čtyřkou historie.“

A právě tento muž umlčel, alespoň na moment, Greenovo provokativní ego. Jako učitel, který přísně pohlédl na nezbedného prvňáka.

Draymond, dnes už o pět let starší, tehdy poprvé pochopil, že někdy je lepší být zticha. Dokáže si vzpomenout a držet se chytrého motta i v následující sezóně?

Je přece známo, že mlčení znamená (další) zlato...