Příběh Allena Iversona: Jak si kluk z ulice podmanil NBA

17. 02. 2024, 12:00 » Perličky - Autor: Kryštof Morong


(zdroj: Nbasket.cz)
Pocházel z bídných poměrů, byl malý a prostořeký. Typický kluk z ulice, jehož neměla čekat žádná zářná budoucnost, jenomže nastal pravý opak. Z Iversona se zrodil symbol basketbalu devadesátých a nultých let. Rychlý agresivní dribling, nikdy nekončící touha vítězit a nevšední styl oblékání udělali z „The Answer“ jednu z největších hvězd, jakou kdy tento sport měl.


Těžké dětství a útěk hrobníkovi z lopaty

Na svět přišel sedmého června 1975 ve sto třiceti tisícovém Haptonu ve státě Virginia, jako syn patnáctileté matky samoživitelky, vyrůstající v nuzných podmínkách. Od začátku byl pro něj sport jednou z mála možností, jak vítězit a mladý Allen měl dostatek talentu, aby v něm vynikal, ať už na fotbalovém trávníku, nebo právě na basketbalové palubovce. Jenže v únoru 1993 se mohl jeho život navždy otočit očekávaným směrem. Promarněný talent, Předčasně vyhaslá naděje, tak nějak by dnes vypadaly titulky medailonků od expertů, kdyby onoho roku tehdy ještě sedmnáctiletého Iversona nepodržel u soudu guvernér a neudělil mu milost.

Jednoho večera se se svou partou dostal do rvačky v bowlingové herně. Mladé horké hlavy. Někdo někoho urazil a výsledkem bylo jeho zadržení, soud a patnáctiletý žalář. Věhlas spojený s basketbalem ho ale spasil. Od odvolávacího soudu odešel s verdiktem nevinen, a tak si nakonec odseděl „jen“ čtyři měsíce. Dodnes se spekuluje o rasovém pohledu soudního systému, neboť obžalování byli samí Afroameričané.

Mít v mužstvu problémového malého sto osmdesáti tří centimetrového génia, ale žádná z univerzit nechtěla, ani po jeho osvobození. Až nakonec trenér John Thompson z washingtonské Georgetown University ho vzal pod svá křídla. Do dvou let byla z jeho rozehrávače jednička draftu NBA. V roce 1996 si Iversona vybrali Sixers před Kobem Bryantem, Rayem Allenem či Stevem Nashem a nelitovali. Navíc v časech nadvlády sedmistopových (213 cm) svalovců.

Nebyl by to on, kdyby nezačal ve velkém stylu. V listopadu 1996 nehodlal za žádnou cenu ustoupit vládcům - Chicagu BullsMichaelem Jordanem. O měsíc později, když se Philadelphia s nimi znova střetla, rozčeřil další jejich hvězdu, Dennise Rodmana. Po celý zápas nezavřel ústa a následně se poškorpili i ručně. „ Iverson si myslí, že je Jumanji a že bude ovládat les i divočinu,“ pronesl prostořeký Rodman po zápase.

Po pár měsících už mohli Bulls jen uznale pokývat hlavami. Nováček svou oblíbenou driblérskou fintou zvanou crossover obelstil Jordana a získal si prostor k přesné střele z výskoku. V dubnu 1997 se Iverson opět utrhl. Pětkrát za sebou překonal hranici čtyřiceti bodů s vrcholem během padesátibodového večera proti Clevelandu Cavaliers. Jediný další nováček, jemuž se to povedlo, byl Wilt Chamberlain v sezóně 1959/60.

Michael Jordan vs. Allen Iverson Head-to-Head career stats 👀 pic.twitter.com/taAWrvcxRj

— Real Talk 🏀 (@Real7Talk) July 11, 2022

Ten, který udělal škraloup na největším tažení v play off

Na jaře 2001 byl tehdy pětadvacetiletý Iverson v nejlepší formě. V play off ho s Philadelphií čekaly dva velké souboje na východě, sedmizápasové série s Vince Carter a jeho Torontem Raptors a Rayem Allem táhnoucím Milwaukee Bucks. No a ve finále se postavil Los Angeles Lakers, zřejmě nejlepší sestavě v dějinách, kterou táhl jiný mág na rozehrávce - Kobe Bryant a likvidátor pod košem Shaquille O'Neal. Za pětasedmdesát sezón žádný jiný celek nedominoval takovým způsobem ve vyřazovacích zápasech jako oni (více o Lakers 2000/2001 článek zde).

Lakers mohli tenkrát projít celých play off bez jediné porážky, kdyby je v prvním finálovém střetnutí nezaskočil právě malý velký muž s číslem tři. Do toho utkání vstupovali zlatofialoví se skóre 11:0, ale ten večer narazili. Allen nastřílel 48 bodů, ovládl koncovku, a ještě ponížil soupeře. Ležícího rozehrávače Tyronna Luea po závěrečné trefě překročil, čímž porušil zásadní nepsané pravidlo.

Jenomže následující čtyři zápasy už Lakers opanovali, i přes Iversonův finálový průměr 35,6 bodu na utkání. Ten rok byli prostě o úroveň nade všemi, a tak není divu, že i dnes po 23 letech je stále mrzí kaňka jménem Allem Iverson. Přitom před startem sezony byli 76ers odhodlání vyměnit svou hvězdu do Detroitu. Jednání ztroskotalo vlastně na detailu, nevůli veterána Matta Geigera přestěhovat se.

Zrodila se hvězda

„Tady mluvíme o tréninku ne o zápase!“ začal Iverson svou nejslavnější tiskovou konferenci, když mu v květnu 2002 vyčetl kouč Larry Brown liknavý přístup. „Ne o zápase, do kterého jdu a, pro který zemřu, a hraju každá, jako by byl můj poslední. Ne o zápase. Tady, kámo mluvíme o tréninku.“

Při těch slovech sice působil legračně, ale dokonale to ukázalo jeho krédo. Iverson byl zápasový hráč. Bojovník. Buď bude po mém, nebo vůbec. Šel do bitev jako jiný filadelfský hrdina - Rocky Balboa, a diváky si proto získal.

Kvůli NBA po dvou dekádách propukla válka generací. Allen měl v ní útočnou iniciativu. Teenagerům ukázal hip hop. Navykl je na tetování, plandavější než plandavé oblečení, výraznější šperky, vlasy zapletené do copánků zvaných cornrows a nová móda byla na světě. Videoherní série NBA 2K v prvních pěti letech neměla jinou tvář, a když v bojích proti bolestem lokte navlékl rukáv, zase vyvolal vlnu, na které se svezli ostatní, včetně Carmela Anthonyho, Dwyana Wadea, Bryanta i LeBrona Jamese.

Allen Iverson hit Michael Jordan with the crossover 24 years ago today 🔥

Still iconic. pic.twitter.com/b2GTS2K4Mz

— SportsCenter (@SportsCenter) March 12, 2021

Starší ale vnímali jiné jeho vlastnosti, partu jeho kamarádů. Násilnou, arogantní, rozhazovačnou a Ameriku rozvracející celebritu. Jak se na basketbalovou ikonu patří, také Iverson pomýšlel na hudební kariéru. Jeho rapové alter ego Jewelz ale neuspělo. Album Non-Fiction z roku 2000 nikdy nevyšlo. Unikla z něj jen skladba „40 Bars“, jež obsahovala řadu urážek včetně homofobních a dala se chápat i jako výzva k násilí.

Komisař NBA David Stern zuřil. Iversonova odpověď však byla, že tahle to hold na ulici chodí. Když byl roku 2005 vyhlášen nový dress code, který basketbalisty oblékl do košil, sak a kravat, kdekoho obratem napadlo: „Co tomu asi řekne Iverson?“ Z jeho reakce nebyli zklamáni. Samozřejmě, že si toto pravidlo od Sterna bral osobně a považoval ho za nový typ omezování.

Veden svou nezkrotností odehrál velká představení na palubovce, ale v životě se tahle vlastnost moc nehodí. V roce 1997 si vysloužil trestní záznam, tříletou podmínku za držení zbraní a marihuany. Víkend kolem All-Star 2001 ve Washingtonu strávil v lihu, obklopen ženami, aby si na poslední čtvrtinu exhibice schoval 15 bodů a odnesl cenu pro MVP. Peníze během kariéry, tedy zhruba 200 milionů dolarů, rychle rozházel. Naštěstí mu agent do smlouvy s Reebokem chytře začlenil klauzuli vyplacení jen 800 tisíc každý rok a na dalších 32 milionů si Iveron bude moci sáhnout až v roce 2030.

Nikdy nebyl tak dobrý střelec, jak by se při jeho výšce slušelo. Nedirigoval svůj tým, nevymýšlel geniální pasy. Přezdívka „The Answer“ - tedy „Odpověď“ však naznačí, že byste ho za soupeře nechtěli. Nikdy se nevzdával a vždycky šel do bitvy s tím, že je největší. I když byl v 99 procentech případů nejmenší. Na útočení zůstával v Sixers často sám, nebo možná chtěl být na všechno sám. Raději by si ublížil při akrobatickém zakončení, než by někomu přenechal hlavní roli. V play off má bodový průměr 29,7 bodu na zápas, v historickém pořadí je třetí za Jordanem a Lukou Dončičem.

Ve Philadelphii se od začátku snažili, ale Iverson nedělal spoluhráče lepšími. Jerry Stackhouse, Larry Hughes, Toni Kukoč. Po Iversonově boku každý z nich vadl - aby po přestupu ožil. Nevyšlo ani spojení s Carmelem Anthonym v Denveru po výměně v roce 2006. Čím byl starší a omlácenější, tím méně se hodil pro úlohu hlavní hvězdy - a jiná pro něj do úvahy nepřipadala.

A přitom se dalo tušit, že Iversonovo kouzlení s míčem nedojde konečného vítězství, jen dílčích. Čtyři tituly pro nejlepšího ligového střelce (1999, 2001, 2002, 2005), v sezoně 2000/2001 podpořené trofejemi pro nejužitečnějšího hráče základní části i All-Star Game. Ohromující jsou i jeho tři triumfy ve statistice zisků (2001 až 2003).

Takový je příběh nejlepšího hráče všech dob při přepočtu na kila a symbolu změn, po které je Amerika dnes barvitější.

(V článku byly použity citace z knihy Basketbal velký americký příběh / autor Petr Koten)